Proklatá Katyň?

Kromě intronizace nového pražského arcibiskupa určitě všichni zaznamenali i druhou důležitou událost dnešního dne.

Některá média si troufla napsat následující:

"Fakt, že prezident Kaczynski a příslušníci polské politiky i armády zemřeli opět v Rusku, cestou na ceremoniál připomínající masakr spáchaný Rusy - činí z leteckého neštěstí, samo o sobě tragického, cosi ještě temnějšího. Ne náhodou někteří Poláci v televizních anketách naznačují, zda Rusko nemá také v této tragédii prsty" (zdroj např Idnes.cz)

Podobné úvahy jsou samozřejmě zcestné. Domnívám se však, že v souvislosti s aktuální událostí je na místě připomenout jinou skutečnost - problém dějinné paměti.

Po diecézní pěší pouti mládeže z Teplic do Kadaně v r. 2007 jsem napsal toto:

"Během putování jsme měli možnost zakusit všechny extrémy naší diecéze. Od vlídných přijetí hostitelských farností, dobrosrdečnosti zdejších obyvatel, od panenské přírody až po zamykání dveří ze strachu před spontánností a upřímností mladé víry, po kraj těžce poznamenaný nedávnou historií, vystěhováním původního obyvatelstva a roky komunistického drancování. Kraj na první pohled zatrpklý a rezignovaný, na druhý pohled v sobě ukrývající velký potenciál a bohatství stejně jako rozpadlá stodola naproti faře v Postoloprtech, v níž lze nalézt zbytky románského zdiva. Kraj, který prahne po dobrých rodinách, jež dokážou vytvořit zázemí také pro růst nových duchovních povolání. Kraj, který potřebuje POKÁNÍ."

Nemusí padat letadla, aby člověk na vlastní kůži zakusil, co je to dějinná paměť. Nedávné diskuze s Václavem Umlaufem o těchto tématech (viz např. tento jeho článek), zkušenosti z putování napříč sudetskou oblastí přes místa, pro něž největší problém současnosti tvoří nezpracovaná minulost, mne přivedla k poznání, že je třeba stále znovu a znovu hříchy našich předků odčiňovat, posvěcovat kraj poutěmi a modlitbami a místa dávných masakrů označovat křížem...

Nevím proč, ale cítil jsem potřebu to sem napsat. Článek je otevřený diskuzi.