O vlasti, nacionalismu.. a ČBK.

18. 10. 2011 11:46
Rubrika: články

Tak nám ČBK vydala další vcelku nicneříkající a nicneřešící prohlášení k situaci na Šluknovsku. Prý se znepokojením sleduje dlouhotrvající napětí mezi tamními obyvateli a opakující se protesty provázené voláním po silovém řešení. Já zase se znepokojením sleduji postupnou extremizaci společnosti, která se posiluje kromě jiného i díky postojům ČBK. Proto jsem podepsal výzvu k sociální angažovanosti biskupů, ačkoliv jsem měl k formě a vyznění petice spoustu výhrad a šlo by to napsat jistě lépe.

Prohlášení ČBK bylo v poslední době jedním z mnoha výstupů, nad nimiž zůstává rozum stát. Nedávno pustil jeden nejmenovaný biskup do tisku vyjádření ke kauze ředitelky litoměřického gymnázia. Litoměřičtí občané, a to nejen katolíci, se nestačili divit, zda to myslí vážně a ptali se, proč se ke kauze, o níž zjevně nemá žádné informace, vůbec vyjadřuje. Pominu-li fakt, že to pro něj byla jedna z mála příležitostí, jak se veřejně zastat svého lidu, podpořil biskup svým stanoviskem nepřímo špinavé akce typu „mrtvá kočka“ Lukáše Kohouta a radního Jakubce, a tím pádem i Kohoutem organizované rasové a sociální nepokoje na Šluknovsku. Ne že bych onomu biskupovi vyčítal, že svou nepřímou podporu vyjádřil vědomě, ale právě nevědomost ho opravňovala spíše k tomu, aby mlčel, než aby vydával tisková stanoviska.

Jsem tedy zvědav, o čem bude dneska pan biskup s panem prezidentem či krajskou hejtmankou hovořit. Protože se biskupové pozitivně postavili k projevu prezidenta Klause na svatováclavské pouti (viz série předchozích článků), a tím značně politizovali církev, pojďme trochu politizovat i zde.

Vlast anebo nic než národ?

Hnědnutí společnosti je vcelku logickou reakcí na svým způsobem zkaženou dobu, která sní o lepší budoucnosti. Jediné, co nám podle nacistů zbývá, je návrat do idealizované minulosti, z níž si ovšem vybírají jenom to, co se jim hodí. Stejně jako si spousta dnešních heretiků vybírá z učení církve jenom ty argumenty, které vyhoví jejich vidění světa a jakmile jim ocitujete něco, co nechtějí slyšet, nekompromisně vás z diskuzí mažou, protože povýšili svou pýchu nad učitelský úřad Magisteria. Dnes už mě ideová blízkost fašistů a katolických integristů nepřekvapuje (připomeňme jen kandidáta extremistické nacionální strany Bátoru, údajného konzervativního katolíka), přestože stále nechápu, jak si někdo může podobné ideje srovnat se svým svědomím.

Protievropský postoj celé řady integristů, jimž Klausovo smýšlení pasuje jako prdel do hrnce, pramení ze základního nepochopení tradičních a národních hodnot. Přitom si neuvědomují, že vyprázdnění skutečných hodnot nesouvisí ani tak s EU, jako s námi samými. Možná, kdybychom součástí Evropy nebyli, dopadli bychom daleko hůř. Tak jsem se nedávno mohl zasmát jedinci, který s velkou vervou bojuje proti mediálnímu zkreslování, přičemž neváhal bez skrupulí převzít protievropský článek na vskutku věrohodném médiu, kdežto pravda je samozřejmě někde úplně jinde. Opět jen vybírání toho, co se komu hodí do krámu. O tom, že existují i jiné hodnoty než jenom ty tribalistické, jsem už taky psal.

Zdravý patriotismus je chvályhodný. Jen to, že jsem součástí nějaké národnosti, ze mě však nedělá ani dobrého ani špatného člověka. Jsou jen dobří a špatní lidé. Nevymezovat se vůči druhým, ale říct, že mohu být své vlasti něčím užitečný. A vytvářet pozitivní hodnoty. Toho ovšem současní fašisté nejsou schopni, a tak neustále bombardují společnost svými názory ála Klaus, kterým dnes přitakávají i naši biskupové. Není divu, že se heslo „Right or wrong, my country“, které ovládalo Anglii za válečného tažení protu Burům, ocitlo ve formě „Recht oder unrecht, mein Vaterland“ nad branou nacistického koncentračního tábora v Buchenwaldu. Dnešní „pravověrní katolíci“ s oblibou citují dokumenty nacistického Německa, shodují se s antisemitskými názory a konstruují fiktivní nepřátele, mezi něž může snadno spadnout každý  z nás, aniž by se nadál (např. různé seznamy pravdoláskařů apod.). Tak jsem byl i já jednou nařčen, že jsem nikdy nečetl Písmo, zato prý každý den listuji Talmudem. Vskutku dobrý argument. Protože sám nevím, proč bych to dělal, nezbylo než použít ironickou odpověď, že kromě listování Talmudem ještě provozuji okultistické seance, trávím studně a požírám malé děti. K tomu lze snad už jen dodat, že zmatek v hlavě fašizujících bezmozků se projevuje též paranoidním hledáním rozsáhlých zákulisních konspirací. Fašistický ideál organické čistoty, vycházející z minulosti, je v ohrožení nejenom ze strany „dekadentní“ modernity, reprezentované politicky „slabošskou“ liberální demokracií, ale i ze strany temných sil, které prý působí globálně a spřádají plány na vytvoření nového světového řádu.

V den svatého Václava měl proběhnout i jeden pochod, podobný těm šluknovským, tentokrát pod vedením „pravověrných“ katolíků a národních hrdobců. A hlavní organizátor neváhal ohánět se svatým Václavem či spisovatelem Gilbertem K. Chestertonem. Myslím, že svatý Václav i Chesterton se museli v hrobě obracet, jakým způsobem byli zneužiti. Podívejme se teď, co můj oblíbený autor skutečně říká na obranu vlastenectví:

„O lásce k vlasti dnes slyšíme ze všech stran, a přece ten, kdo takovou lásku skutečně má, se musí hrozit všech těch řečí (míní se tu nacionalistická propaganda za burské války 1899 - 1902); je to jako kdyby slyšel, že všichni lidé tvrdí, že měsíc svítí ve dne a slunce v noci. A nakonec dospět k přesvědčení, že si tito lidé neuvědomují, co slovo „láska“ vlastně znamená; že láskou k vlasti nemíní to, co mystik láskou k Bohu, nýbrž tak trochu to, co si představuje dítě, když má rádo marmeládu. Tomu, kdo miluje svou vlast, je například chvástavá propagace lhostejnosti k mravnímu smyslu války, kterou jeho země vede, jen nesrozumitelnou hatlaninou. Je to jako když někomu řeknete, že se jeho syn dopustil vraždy, ale že mu to nemusí vadit, protože je to právě jenom jeho syn. Zde postrádá slovo „láska“ zřejmě jakéhokoli smyslu. Podstatou lásky je cit, jinak to být nemůže, a každý, kdo má námitky proti jednomu, musí se distancovat i od druhého. Tento cit, který někdy dosahuje až morbidní citovosti, charakterizoval všechny velké milovníky, jako byl Dante, a všechny velké vlastence, jako byl Wiliam Pitt. „Ať v právu či neprávu, je to má vlast“ je věta, kterou by žádný patriot nedokázal říct, leda v zoufalé situaci. Podobá se výroku: „Je to moje matka, ať je opilá nebo střízlivá“. Není pochyby, že kdyby se matka slušného člověka dala na pití, že by s ní její syn sdílel to trápení doposledka. Ale mluvit tak, jako by mu bylo srdečně jedno, že jeho matka propadla alkoholu, to rozhodně nemají lidé, kteří znají to velké tajemství.

K porážce a zničení hluchého a řvavého šovinismu je zapotřebí skutečná obroda lásky k rodné zemi. Když ta přijde, ustane naráz všechen ostrý pokřik. Protože první známkou lásky je opravdovost. Láska se nespokojí s lživými zprávami a s prázdným vítězstvím slov. Vždycky si bude nejvíc vážit těch nejupřímnějších rádců. Láska je přitahována k pravdě neomylným magnetismem bolesti; a toho, kdo miluje, nikterak neutěší pohled na deset lékařů poskakujících s halasným optimismem kolem lůžka umírajícího.

....

Myslím, že znám příčinu této malosti, a pokusím se to vyložit. Obecně lze říci, že člověk miluje svůj národ a své prostředí a že v něm nachází jisté chvályhodné prvky. Ale zdali zrovna to či ono si zaslouží chválu, závisí na tom, jak je kdo obeznámen s fakty. Kdyby třeba Thackerayův syn byl vychován v naprosté nevědomosti o tom, jak slavným a geniálním spisovatelem byl jeho otec, není pravděpodobné, že by se vychloubal tím, že jeho otec měřil přes šest stop. Zdá se mi, že Angličané jsou přesně v stejné situaci jako toto hypotetické dítě. Své vlastenectví opíráme o pošetilé nicotnosti, a to z prostého důvodu: Naše děti se jediné na světě neučí literatuře a historii vlastní země.

....

Úmyslně jsme zanedbali velké dědictví vznešeného národního cítění. V našich středních školách jsme postavili silné zdi proti šepotu o národní cti. A na tento divný zvrácený čin doplácíme: zatímco sjednocující vize vlastenectví dokáže zušlechtit tlupy brutálních divochů a je světlem jejich života, my, kteří jsme – a svět budiž svědkem – humánní, čestní a poctiví jako jednotlivci, máme vlastenectví, o kterém je líp nemluvit. Co se to s námi stalo, kam jsme zabloudili, my, kteří jsme měli filosofy schopné rozmlouvat se Sokratem a básníky schopné kráčet po boku Dantovi, že dokážeme mluvit, jako bychom nikdy nedělali nic inteligentnějšího než zakládali kolonie a týrali černochy? Jsme děti světla a sedíme v tmách. A budeme-li souzeni, nebude to pouhý myšlenkový přečin, že jsme nedokázali porozumět jiným národům, nýbrž pro velkou duchovní vinu, že jsme nedovedli pochopit sami sebe.“

Tolik G. K. Chesterton. Doufejme, že novodobí fašisti, označující sami sebe za svatého Atanáše dnešních dní, vykřikující laciná hesla ála Bátora či Klaus, si jeho dílo důkladně přečtou a hlavně ho pochopí. Vzhledem k jejich absentujícímu IQ o tom však dost pochybuji. Poznáte je po ovoci.

Sdílet

Komentáře

JiKu Nóó, snažil jsem se vyjádřit, jakým dojmem na mě působí toto prohlášení. Není mi hodnotit promlouvající.

Levembrista "Vzhledem k jejich absentujícímu IQ o tom však dost pochybuji. Poznáte je po ovoci."

"Inteligenční kvocient, zkráceně IQ, je veličina používaná jako výstup standardizovaných IQ testů k popisu inteligence člověka v poměru k ostatní populaci." [\/\/ikipedie]

Pokud IQ absentuje, nebyl test zřejmě proveden, nebo jeho výstup publikován.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona