Pokračování minulého článku

Protože můj blog na Idnes.cz neumožňuje vkládat obsáhlé odpovědi na komentáře jiných uživatelů, kopíruji to sem a na Idnes.cz umisťuji odkaz (se spuštěním nové verze osobního webu přijde i jiné řešení blogu mimo Idnes.cz i Signály, čímž se sjednotí veškeré moje aktivity. Musíte být však trpěliví).

Dotaz:

Přečetl jsem si váš článek a docela by mě zajímala vaše představa kvality stavby. Konkrétně by mě zajímalo, co bylo tak kvalitního na starém obchoďáku, že tu měl být "navždy". Například podle mě, jedno z nejdůležitějších hledisek kvality stavby je, jak je na tom s funkčností - umožňuje stavba to, k čemu byla postavena? A tady byla největší achilova pata obchoďáku - doufám, že to nemusím podrobně rozvádět. Dost už o tom napovídá to, že majitel byl ochoten vydat takové peníze jen na zbourání starého obchoďáku, namísto toho, aby ho jen trochu "přikrášlil". Co se týká celkové estetiky, těžko soudit, ale jsem přesvědčen, že rezatý plech a žluté obkladačky jsou sice zajímavé a neotřelé materialy, ale hodně liberečáků to hodně dlouho rozdejchávalo a někteří si při pohledu na jeho trosky oddechlo. Uznávám, že některé detaily se mě tam líbili (podhledy), ale opravdu - kvuli tomu tady ten barák měl zůstat?

Odpověď:

Článek není a priori o zbouraném obchoďáku, proto bych se rád pokusil pouze o krátkou reakci, ale asi se mi to nepovede. Úvodem předesílám, že nejsem zarytým obráncem OD Ještěd jdoucím v jeho obraně přes mrtvoly. Oprávněnost jeho demolice nevylučuji. Ale – je tu několik Ale.

O konkrétních kvalitách samotné stavby bylo napsáno již dost, např. Rostislav Švácha: Na obranu Ještědu, in: Architekt 4/2005. Já se pokusím vztáhnout spíše k mému článku. V zásadě si dovolím polemizovat s tvrzením, že „jedno z nejdůležitějších hledisek kvality stavby je, jak je na tom s funkčností“. Jistě, ale pojem kvalita má větší šíři; k tomu postačí odkaz na wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kvalita, zejm. si dovolím vypíchnout přirovnání: tříkilová kniha zůstane „těžká“, kdežto tříkilový stan „lehký“. Kvalita přichází jak s pochopením, v jakých souvislostech a s jakým záměrem stavba vznikala (jedná se vlastně pouze o část nerealizované úpravy dolního centra podle návrhu architektů Sialu), tak s pochopením její estetiky a nadčasovosti. Vím, že si teď trochu protiřečím s tvrzením ve článku o "odkazu doby" - to byla však pouhá citace jednoho památkáře a já se s ní ztotožňuji jen částečně - většinou až čas/dějiny prozkouší a ukáží, jakou důležitost ten který "odkaz" má.

Vaši tezi „umožňuje stavba to, k čemu byla postavena?“ bych si dovolil převrátit a zeptat se: „Umožňuje způsob současného velkoprodeje využít stavbu, která byla postavena za účelem jiného charakteru prodeje?“ Mrzí mne, že většina diskuzí dnes začíná hledáním důvodů, proč to či ono nejde, aniž by se hledaly důvody, jak by to jít mohlo. To, že společnost Tesco Stores nedokázala svým charakterem prodeje plně využít stavbu, která byla od počátku plánována pro více subjektů, není předmětná chyba stavby. Labyrintický prostor starého Ještědu se nehodil k rozmístění regálů dle systému prodeje Tesca, koncipovaného jistě neméně psychologicky, ovšem zcela bez ohledu na místo. Proto Tesco usilovalo o zbourání budovy od samého začátku, tedy od doby hluboko v 90. letech, kdy se stalo jejím majitelem. Stavba byla  připravena k modifikacím a přístavbám, protože byla koncipována jako otevřený systém. A to byla její nesporná výhoda a kvalita. Architekti po nerealizování velké části urbanistického záměru na dolní centrum už tenkrát počítali s tím, že za 30 let vyvstanou problémy, které skutečně vyvstaly. Nikdo však nebyl požádán o předložení jiného řešení. Třeba by stačila jedna architektonická soutěž a zjistilo by se, že kromě bourání skutečně neexistuje jiné ekonomicky, urbanisticky, společensky, funkčně i technologicky přijatelné východisko. Alternativní řešení však nikdo nepředstavil, ani se o něm nediskutovalo. Ještěd bohužel nevyplňoval svůj pozemek do posledního metru, což se stalo hlavním kamenem úrazu. Krátkodobé finanční zájmy převýšily jiné dlouhodobější hodnoty. Návratnost investice bude jistě velká a jak jsem psal v samotném článku: hodnotu má parcela sama o sobě, původní budova byla z ekonomického pohledu skutečně k ničemu.

Oprávnění bourat by nastalo i v případě, že by někdo předložil přesvědčivé řešení budovy nové. Domnívám se, že přebujelá hmota nového OC Forum, přes snahu dodržet alespoň dojem jakési základní parcelace, nepřináší žádné lepší urbanistické kvality – naopak zakryla poslední sepjetí dolního centra s krajinou, výhled na Ještěd, zastínila okolní prostranství. Technologicky bude za 30 let stejně zastaralá, jako byl OD Ještěd, ne-li ještě zastaralejší a její provoz o to nákladnější, nemluvě o funkčním využití, protože posuny ve vnímání obchodního prostředí jsou dnes velmi rychlé.

Jako důležitou vidím i zmínku o ochraně autorských práv. Nikdo by  z morálního hlediska nemohl namítnout nic proti tomu, kdyby byl přestavbou a dostavbou obchodního domu bez soutěže pověřen autor, který by určitě udělal vše proto, aby společnosti Tesco vyšel v jejich požadavcích vstříc. Zvláště v případě, kdy autor ještě žije a je stále činným architektem.

Ve stínu těchto argumentů pak zůstává jen na okraji názor na užité materiály, žluté kachličky (které původně měly vypadat trochu jinak, ale za komunismu se lepší materiál nesehnal) a cortenový plech, který byl svého času jedinečným experimentem. Ve vnímání samotné estetiky se dostáváme na tenký led libida a vzdělání v estetice. To ale není podstatné. Podstatná byla naprostá absence veřejné diskuze...