Alpská štace aneb Venezia a piedi 2.

4. 9. 2010 22:17
Rubrika: Alpská štace | Štítky: tema:nacestach

<<< předchozí díl


Středa 18.8. 2010: HINTERTHAL - WEISSBACH BEI LOFER - THUMERSBACH (ZELLER SEE)

40 km (od počátku 103 km); kumulované převýšení: cca 300 m

Nejdu, Lída, Anežka, rodné sestry

Vstáváme v 7, vypadá to konečně na slunečný den. Dája a Vojta mají právě dnes narozeniny - je zajímavé, že se to takhle sešlo. Že slaví narozky společně zjistili teprve včera. Pokračujeme asi 4 kilometry do Weissbachu, kde kupujeme čerstvé pečivo a snídáme. Kombinace mléka, paštik, salámu a broskví je naprosto poutní. Dnešní etapa bude spíše po rovině, půjdeme údolím. První část jdeme po cyklostezce na Zell am See. O tom, kudy jít, rozhoduji hlavně já a Vojta, ostatní se podřizují. A tak si nenápadně uděláme pár odboček. První k Pestkreuzu (morový kříž), kde obědváme. Později nás v dálce zaujme kostel na obzoru v Gerlingu, a tak to vezmem tudy. Míjíme Saafelden, Bsuch, Maishofen, dorážíme k Zeller See. Naše parta už je dokonale potmelená. Sešla se skvělá skupina lidí, která se vzájemně doplňuje. Jen někteří teď vypadají docela utahaně, zřejmě krize třetího dne. Přemýšlíme, kde zakotvíme dnešní noc. Namátkou zkoušíme kemp na východním břehu Zeller See. Omrzela mě němčina, jdeme se bavit anglicky. Dája hnedka jásá, že všichni dohromady zaplatíme jen 7,2 euro a už vytahuje peněženku. Potíž je v tom, že si k číslu na kalkulačce, které jí ukázal mladý recepční, přimyslela tu desetinnou čárku. Podobná cena za dva stany nepřipadá v úvahu. To ještě netušíme, že během celé pouti nebudeme ani jednou včetně samotných Benátek platit za ubytování. I holky se učí rychle a přivykají poutnickému životu. Kolem jezera jsou ale všude soukromé pozemky, téměř celý břeh je oplocený, volné kempování takřka nemožné. Málem se nám daří ukecat nějaké lidi, aby nás nechali přespat u nich na zahradě, jenže šest lidí už je pro ně moc. Nakonec za posledním hotýlkem v Thumersbachu nacházíme nenápadnou cestičku k plácku, kde by se snad přespat dalo. Při pochůzce za vykonáním potřeby narážím o kus výš na ohořelý seník, který se zdá být naprosto ideální. A skutečně - po večeři si ustýláme na seně. Snad nebudou mít alergici mezi námi problém. Venku začíná pro změnu zase pršet, a tak v modlitbě kompletáře můžeme děkovat Bohu za střechu nad hlavou, ač je z jedné strany propadlá.

Čtvrtek 19.8. 2010: THUMERSBACH - ZELLER FUSCH - údolí pod TRAUNERALM

35 km (od počátku 138 km); kumulované převýšení: cca 700 m

Talíř, rodný bratr

Budíček je opět brzy ráno. Vydatně prší. Nedá se nic dělat, vybaveni pláštěnkami vyrážíme dál. Máme před sebou stěžejní, nejhezčí a zároveň dvě nejbrutálnější etapy s extrémním převýšením. V Brucku an der Grossglocknerstrasse snídáme a nakupujeme zásoby jídla na dva dny. Začíná první stoupání, poté pokračujeme údolím k Zeller Fusch. Přestává pršet a vysvitá sluníčko. Bohudíky následující tři dny už nezaprší. Potkáváme nejrůznější zvířata - koně, krávy, ovce, husy. Od informačního centra v Zeller Fusch kráčíme extrémním stoupáním nahoru, abychom zase po chvíli sešli zpět k silnici. Inu takový menší trénink. A teď už pořád jen výš a výš. Jde se pomalu, hlavně proto, že cesty jsou šíleným způsobem rozdupané krávami, boříme se po kotníky v bahně. K dispozici mám turistickou mapu od Dáji - podle té se putuje o poznání lépe než podle výtisků z googlemaps. Jsme v národním parku Hohe Tauern (Vysoké Taury). Kolemjdoucí u oběda zkoumají naše sušící se stany a pláštěnky. Nevím proč. Objevuje se před námi poprvé panorama třítisícovek v čele s Grossglocknerem,  nejvyšší horou Rakouska (3 798 m). Za Ferleitenem se mě nějaký horal ptá, zda budeme přespávat na Trauneralm nebo na Schwarzenberghütte. V národním parku se volně v přírodě kempovat nesmí, a tak suverénně odpovídám, že na Trauneralm. Knížete jsem totiž nevolil. Kdyby jen ten horal tušil, kde se nakonec vyspíme.

To ale ještě sami netušíme. Je už 6 hodin večer a s Vojtou považujeme za rozumné neopouštět údolí, protože k Trauneralm bychom došli už za tmy a těžko bychom přespávali v její blízkosti nebo někde ve svahu. Jsme ve výšce cca 1200 m.n.m. Těsně před stoupáním na Trauneralm míjíme dřevěné boudy - nějaký sklad a o kus dál seník. Boudička hned u cesty není zamčená, mezi prkny je možné nakouknout dovnitř. Jsou v ní uskladněny nějaké přívěsy a kusy nábytku. Rozhodujeme se za tmy se sem vrátit. Mezitím večeříme ukryti v lese nad údolím. Po cestě pod námi během večeře projede pár terénních aut. Za tmy scházíme zpět dolu. Připadám si jako v nějakém westernu. Čekáme za stromem, až nám zmizí z dohledu světla dvou aut. Revírníci to tady asi skutečně pravidelně objíždí a kontrolují. Auta po chvíli odjíždějí a my se, samozřejmě bez baterek, vydáváme očíhnout situaci u dřevěného skladu. Po otevření vrat zůstáváme v němém úžasu - kromě přívěsů a nějakého nábytku je tu uskladněno také šest matrací, pro každého jedna. Dáváme pod matrace celtu a spodek stanu, abychom je neušpinili a  drze si na nich ustýláme. Kdo by to byl čekal - svěřte se Pánu a on se postará :-) Nakonec jsme se scukli jen na čtyři matrace. Ještě si děláme srandu, že sem ráno přijde majitel a bude se ptát, proč jsme nevyužili i ty zbylé dvě, na co prý se s nimi chystal. Každopádně dobrou noc, ráno musíme brzy vypadnout.

pokračování  >>>

 

Zobrazeno 1726×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona