Jak šel čas... aneb 4 roky, které jako by nebyly

Jak šel čas... aneb 4 roky, které jako by nebyly

24.12. 2003 je P. Mgr. Pavel Posád papežem Janem Pavlem II. jmenován  19. sídelním biskupem litoměřickým.

--- V jednom ze svých vánočních kázání se rádoby vtipně zmiňuje dosavadní administrátor diecéze Mons. Josef Koukl o tom, že Pavel Posád špatně řídí auto a neumí německy, nicméně až nebude v Litoměřicích potřeba emeritního biskupa, rád se přestěhuje kamsi do Jiřetína a bude se těšit zaslouženému odpočinku.

28.2. 2004 je Pavel Posád svěcen na biskupa v katedrále sv. Štěpána, hlavním světitelem je Miloslav kardinál Vlk.

--- Mons. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský, v kázání říká: „Biskup je v církvi a církev je v biskupovi, a kdo není s biskupem, není ani v církvi. Být spojený s biskupem tedy znamená být spojený s církví. A  být spojený s církví znamená být spojený s Kristem. Potřebujete tedy biskupa, abyste měli společenství s Kristem, abyste byli v církvi...

....Milí bratři v kněžské službě. Vy jste zvláštním způsobem spojeni se svým biskupem. On je hlava a střed vašeho společenství. Sv. Ignác z Antiochie na začátku 2. století to vyjádřil takto: Presbyterium ať je se svým biskupem jako struny na citeře. Myslel tím samozřejmě naladěnou citeru. Řekl ale také: Když někdo něco dělá za zády biskupa, slouží ďáblu. Stůjte, bratři, věrně za svým biskupem. Jen tak může mít vaše služba jednotě diecéze úspěch.“

Téměř záhy (v březnu 2004) se objevuje zpráva o nemoci biskupa Pavla a ten se po další 3 měsíce v Litoměřicích neobjevuje. Velikonoční obřady v katedrále slouží s viditelnými zdravotními problémy (které se odráží i v jeho náladě) emeritní biskup Josef Koukl.

V srpnu 2004 s velikou radostí vítá mládež svého biskupa Pavla Posáda při pěší pouti v obci Bílka pod Milešovkou. Otec Pavel se podle našeho očitého svědectví těší plnému zdraví, baví se s architektem místní kapličky, vyjadřuje touhu poznat mladé lidi v celé diecézi, přiváží nám láhve s vodou a získáváme od něj legendární zápis do kroniky.

Od nového školního roku 2004 biskup Pavel Posád již plně funguje, pravidelně slouží bohoslužby nejen v katedrále a zapojuje se do života církve, 22. září při pohřbu P. Ladislava Kubíčka je podle svých slov připraven ujmout se vedení diecéze.

V listopadu 2004 je zničehonic ustanoven apoštolským administrátorem diecéze Mons. Dominik Duka, biskup královéhradecký.

--- Na tiskové konferenci říká: „Moje činnost jakožto administrátora bude ukončena, jak je stanoveno v dekretu (pokud nebude stanoveno jinak). To znamená, že otec Pavel na základě lékařských zpráv řekne: Ano, jsem fit, začínám. A já končím. Musí jistě vše projít byrokratickou cestou, kdy se věci napíšou a předají do Říma, Řím pak odpoví a tím má úloha skončila. Prorokem nejsem, ale myslím (jak postupuje život), že je to otázka jedné poloviny roku.“

Podle biskupa Duky jsou a mohou být potřebné pravomoci svěřeny generálnímu vikáři. Ve svých funkcích potvrzuje generálního vikáře Mons. Karla Havelku i ostatní dosavadní biskupské vikáře.

K 1.7. 2005 odchází z funkce biskupova sekretáře P. Antonín Forbelský a nahrazuje jej P. Martin Davídek.

Mezitím biskup Pavel Posád stihne vykonat mnoho práce a aktivit, namátkou: pravidelná účast na vikariátních konferencích, na všech diecézkách mládeže, oslavy 100 let od narození kardinála Trochty,  vikariátní poutě k výročí 350 let diecéze a hlavní pouť 2.7. 2005, pouti v Jablonném, ve Filipově apod., kněžská svěcení, oslavy 950 let svatoštěpánské kapituly, návštěvy různých společenství...

Je s podivem, kolik aktivit se podařilo biskupu Pavlovi prosadit a „rozjet“ při jeho omezených , resp. žádných pravomocích.

Po celou tuto dobu biskup intenzivně usiluje o navrácení pravomocí, jeho zdravotní dokumentaci má Vatikán k dispozici. Každou příležitost využívá k tomu, aby dokázal, že jeho povolání pro pastoraci a evangelizaci v litoměřické diecézi je připraveno k naplnění. Stejnou podporu mu vyjadřuje diecézní lid. (Mládež se k neřešené situaci poprvé veřejně ozývá v listopadu 2006 svým otevřeným dopisem, upozorňujícím na závažnost neřešené situace a na katastrofický stav Diecézního centra pro mládež. Na již neúnosnou, dlouhodobě neřešenou a zcela nestandardní situaci mládež upozorňuje například i na Národním fóru v květnu v Táboře.)

Ve dnech 2.-5.7. 2007 je přítomen na národní pouti na Velehradě kardinál Tarsicio Bertone,  státní vatikánský sekretář. Zřejmě tam se Pavel Posád dozvídá, že Svatý stolec si nepřeje, aby setrvával ve funkci sídelního litoměřického biskupa. Evidentně sílí tlak na jeho osobu ze strany nuncia a České biskupské konference. Svatý stolec samozřejmě nemůže uvažovat jen tak naslepo a rozhoduje především na základě zpráv biskupské konference, potažmo jiných významných církevních představitelů. V lednu 2008 tento tlak vrcholí a Pavel Posád přijímá abdikaci pod podmínkou, že jeho odchod z litoměřické diecéze je osobním přáním svatého otce Benedikta XVI. Vyjadřuje prosbu setkat se s papežem, což je automaticky zamítnuto. Boj o pravomoce tímto končí. Biskup Pavel Posád je 26.1.2008 jmenován světícím biskupem českobudějovické diecéze a titulárním biskupem ve Ptuji.

Biskupská katedra litoměřické diecéze tak opět přestává být „sede plena“. V tisku se objevuje stručná zpráva bez udání sebemenšího důvodu. Do jmenování nového již 20. litoměřického biskupa ji nadále spravuje apoštolský administrátor Dominik Duka, královéhradecký biskup.

--- Biskup Josef Koukl zůstává i nadále v biskupské rezidenci, kde mu po čtyři roky vařily a uklízely sestry Posádovy.

--- Biskup Vojtěch Cikrle je 4 roky po svěcení Pavla Posáda údajně jedním z těch, kdo jej přesvědčují o správnosti jeho abdikace. 

--- Biskup Dominik Duka zůstává ve funkci apoštolského administrátora, kterou vykonává již více než 3 roky.

--- Mons. Karel Havelka má prakticky po 4 roky i nadále coby generální vikář v rukou formální pravomoce.

Čtyři roky, které jako by snad ani nebyly. Čtyři roky, které jako by měly být smazány z diecézního kalendáře. Všechno je nezměněno, v původním stavu, při starém. Nikdo není ochoten zodpovědět otázku, proč bylo toto "čtyřleté divadlo hráno". Avšak odvedenou práci a všechny aktivity, u jejichž zrodu stál ve svých omezených možnostech biskup Pavel Posád, už nikdo nesmaže. A jeho osoba nebude smazána ani z našich srdcí, která si v tom náročném severočeském kraji rychle získal a naplnil radostí.