Uzavírám kauzu "biskup Posád odejit" na tomto blogu

Akceptuji totiž toto -

- Dr. Svatošová na diskuzním fóru litoměřické mládeže:

...Neměl námitky, koneckonců nemá co skrývat a nemá se za co stydět. Zároveň se vyjádřil i k tomuto diskusnímu fóru: "Já těm lidem rozumím, chápu je, potřebují to zpracovat, ale změnit na tom nemohou nic. A jejich bolest moji bolest ještě rozmnožuje. I tohle patří k mému kříži." Toto si jistě nikdo z nás nepřeje a proto navrhuji ukončit diskusi a spojit síly v modlitbě a postu. Těm, kteří by se (stejně jako já) rádi dozvěděli jak to všechno bylo, si dovoluji připomenout Lk 12,3: "Nic není skrytého, co nebude odkryto; ani tajného, co nebude poznáno. Proto, co jste řekli ve tmě, bude slyšeno na světle; a co jste pošeptali do ucha v pokojích, bude hlásáno na střechách."
Kdo si počká, ten se dočká.

Já nebudu spokojený do té doby, než někdo z kompetentních lidí vystoupí, přestane se schovávat ve studu za svá rozhodnutí a jako pravý chlap otevřeně řekne: ano, biskupa Posáda jsme přesunuli a ta příčina jeho přesunu je taková a taková. Pak aspoň nebude důvod k emočním a nikam nevedoucím diskuzím přežvykujícího stáda, které postrádá svého pastýře. 
Ale to už patří k mému kříži... 

Ze všech diskuzí - včetně mých názorů (hlavně!) - je mi jasné jedno: bez církevní hierarchie by se celý systém sesypal, avšak pomalu ustává doba "špičatých čepic" a nastává doba neformálních autorit!

Např. otec biskup Pavel je pro mne velkou autoritou, ale nikoliv proto, že "nosí špičatou čepici". V mých očích zcela jasně obstál skrze svědectví života. Skrze schopnost naslouchat, vést otevřený dialog, dávat otcovské rady a pevně rozhodovat. Skrze svou víru. Skrze vzájemnou důvěru.

Ne každý, kdo nosí biret, může u mne obstát, pokud není schopen ani obyčejného dialogu mezi čtyřma očima. A jen pro porovnání  - obstát svědectvím života u mne je schopna například i šestnáctiletá dívka. A to zcela DOKONALE. Proč to nedokáží jiní? Nevím....