Štace belgická

Právě jsem se vrátil z česko-slovenské tmelící palačinken-party, kde jsem působil jako šéfkuchař. No a koukám, že se mi konečně podařilo po deseti marných pokusech během dneška zveřejnit blogový příspěvek. Třikrát hurá! Čtenost blogu mi po spuštění nové verze Signálů téměř čtyřnásobně klesla. Hm, taky zajímavé.... Ale k věci:

Jak asi mnozí víte, po pracovních zkušenostech z Nizozemí a USA jsem se rozhodl nabýt ještě zkušenosti studijní. Osud mě tentokrát zavál do belgického Gentu, kde si odbývám část master degree. Nemá cenu se rozepisovat podrobně jako tomu bylo v případě Americké štace, ale někteří z vás si vyžádali nějaké postřehy, tož tady jsou:

Belgie je vlastně takový kulturní mix Holandska a Francie. Už jen proto, že se tu mluví oběma jazyky. Vlámština (flemish) je prakticky jen takové nizozemské nářečí. Docela už se tímhle jazykem domluvím, ale jinak to není potřeba – anglicky tu mluví každá „hajzlbába“.

Jak jsem zvyklý již z Holandska, tolerance tu hraničí s hodnotovým relativismem a svoboda s anarchií. Pokud však tento „open mind“ systém spolupracuje se zodpovědností, přináší pozitivní důsledky v podobě kvalitní architektury i jejího školství. Znovu mne tu přepadá myšlenka zavedení školného na našich univerzitách, ač jsem četl mnoho pádných argumentů, proč to u nás nedělat. K tomu stačí jenom dodat, že chyba není v samotné ideji, ale v její aplikaci. Systém, který jinde v Evropě funguje, u nás může bohužel narazit na zbytečné problémy.

Gent byl pro mě příjemným překvapením - je to moc hezké město. Nejen svým uspořádáním, architekturou, historií, ale i životem. Tomu samozřejmě napomáhá fakt, že se jedná o největší univerzitní město široko daleko a pohybuje se v něm 65 000 studentů – čili více než pětina stálých obyvatel. Místní na tom dokážou taky náležitě rejžovat. Většinou bydlí na okrajích nebo v přilehlých obcích a svoje byty i celé domy v centru města pronajímají za těžké peníze studentům. Koleje tu nejsou a tak studentíkům nezbývá, než si za ubytování pořádně zaplatit, třeba i 400 euro na měsíc. Ovšem třeba takový kampus Irena s kompletně novými mezonetovými interiéry stojí zato. Studentský život je tu zřetelný hlavně večer – ulice zvaná Overpoort je známá každodenní velkou open air pařbou. Party, party, party... až vám jde hlava kolem.

Stejně jako v Nizozemsku tu na každém kroku číhá přebujelá byrokracie. Pokud tu chcete zůstat déle než běžný turista v hotelu, musíte dostat povolení k pobytu, což znamená obíhačky po úřadech, zbytečná čekání a vyplňování nesmyslných formulářů. Musíte tu přesně dodržovat pravidla hry: způsob třídění odpadu, příkazy, zákazy, vyhlášky, jinak se se zlou potážete. Mají tu předepsané m2 pro jednoho člověka, což znamená, že v místnosti, kde by se u nás běžně vyspali čtyři lidi, musíte bydlet sám... Studovat zde znamená registrovat se snad do tisíce internetových i neinternetových systémů, denně checkovat rozvrh, podklady a termíny. Člověk jako já, zvyklý na takřka punkový způsob studia z liberecké fakulty architektury, je z toho zděšen. Oplátkou nám budiž, že profesoři ze sebe vydávají maximum a skutečně se nám věnují.

Spolužáci na anglickém master degree jsou nejen z Evropy, ale z celého světa. Takže mám možnost konfrontovat se opět s různými kulturami. Na projektu nové gentské knihovny, zabývajícím se na bázi „social sustainability“ taktéž problematikou stárnoucí populace (kombinace témat vskutku zajímavá), pracujeme ve skupinkách po třech lidech, povinně mezinárodních a multigenderových. Vyfásnul jsem k sobě do skupiny Turkyni a černošskou Belgičanku původem z Rwandy. Že si neumíte představit, jak probíhá spolupráce mezi takovými lidmi? Nebojte, já taky ne.

Mentalita každého národa se projevuje zjevně typicky: Španělé, Portugalci a další jižní národy chodí všude pozdě a většinou neví, co se kolem nich děje, přičemž jsou pořád v pohodě. Dánové, Finové, Rakušané představují precizní analýzy a koncepty, promyšlené do posledního puntíku, ovšem bez vnitřního náboje. Jediný Japonec mezi námi už na první přednášce vytáhnul svůj mini počítač, který nikdo v Evropě ještě neviděl, a začal rendrovat. Turci jsou muslimové nepříliš praktikující svou víru a nepříliš hovořící anglicky. No a slovanské národy představují typické chudé vyžírky, které na první pohled působí zakřiknutě, ale jakmile je možnost projevit se, neváhají. Češi a Slováci neztrácí čas zbytečným plněním všech úkolů, nýbrž hledáním způsobů, jak tyto úkoly „přečůrat“. Největší pařmeni jsou Poláci, kolem nichž se zformovala příležitostně kalící skupina dalších Slovanů. No a suverénně největší prasata jsou zde Lotyši, kteří s námi sice architekturu nestudují, jenže – bohužel - s námi bydlí v jednom domě...

K dalším věcem, které v Gentu stojí za zmínku, patří množství katolických kostelů. Jen v samotném centru města jich je pět, včetně fascinující katedrály sv. Bavona (Sint Baafskathedraal). U nás nepříliš známý světec Bavo je tu pohřbený. Na vedlejším náměstí stojí ohromný románsko-gotický kostel svatého Jakuba sloužící odjakživa jako zřetelná zastávka pro poutníky kráčející odsud do Santiaga de Compostela. I přes značnou sekularizaci, postupnou integraci islámu a všeobecně zde přijímaný radikální relativismus, zůstává Belgie stále křesťanská. Například v den svátku všech svatých budeme mít prázdniny. V Čechách neslýchané.

K dopravě po městě slouží - jak jinak - bicykl. Kola se tu dost kradou. O krádež toho mého už se někdo dokonce pokusil, naštěstí nebyl úspěšný. Odnesl to jen zámek, tak jsem koupil nový, mohutnější. Jezdit tady na kole je ovšem také docela nebezpečné. Byl jsem svědkem nemálo nehod. Můj spolubydlící kamarád Juráš už má zase zkušenost s defektem i přetrženým řetězem.

Potraviny jsou tu drahé, ale stravovat se tu dá celkem dobře, když víte co a jak kupovat a co vařit. Libovat si tu člověk může především v jogurtech a jiných mléčných výrobcích. Těšil jsem se na velká balení levného pudingu, s nímž mám zkušenost už z Holandska.

Ještě je radno zmínit se o počasí. Zprvu nás vyděsilo chladné, deštivé a větrné klima, které je tu prý normální. Máme se tedy během podzimu asi na co těšit. Teď už je však dva týdny docela pěkně...

Poslední, o čem chci psát, je moje zkušenost s místními zubaři. Služby kvalitní, ale drahé... Ještěže jsem pojištěn, jinak bych musel vyhlásit bankrot. Privátní sféra tu ovládá prakticky vše, stát se vytrácí. Něco podobného čeká i nás. Jinak Belgie je taky všeobecně šíleně drahá...

O tom, že bydlím v ulici plné bordelů a dalších pikantnostech se tu zmiňovat nebudu, neb by Signály utrpěly další hřebíček do své rakve. Přijeďte a sami uvidíte :-)

A toť asi vše... Nějaký fotky už jsou a další ještě budou. Jen co se mi podaří mírně překopat svůj web, abych to mohl sázet přímo na něj. Tot ziens!